Pozorujte své tělo

Pozorujte své tělo. Snažte se pochopit, co nám tělo říká. Nemocí, bolestí, emocemi. Zavřete si na chvíli oči a jen své tělo pozorujte a nic nedělejte. Buďte svědkem.

Tohle všechno mi dávalo smysl a s oblibou jsem to používal pro sebe i své klienty na seminářích. Až do včerejšího konstelačního večera…

Konstelace: Klientka. Zástupce za její Tělo. Stojí proti sobě. Klientka udělá krok zpět, aby si mohla své Tělo dobře prohlédnout. Tělo reaguje velmi dotčeně. Cítí se opouštěné, potřebuje blízkost. Snaží se ke Klientce přiblížit. A celá situace se opakuje.

A tak mi došlo, že možná naše tělo nechce být pozorované. A už vůbec ne z odstupu. Že ho dost bolí, když se „jen díváme a nic neděláme“. Že chce být žité, cítěné. Že každá snaha porozumět signálům našeho těla předpokládá, že já a moje tělo jsme oddělené, že na dialog musí být dva. (A dialog v tom lepším případě, kdy to není JÁ a OBJEKT POZOROVÁNÍ.)

Možná je naše tělo jako kůň. Koni neporozumíme, když bude ve stáji a my se na něj budeme přes ohradu dívat. Musíme se vyhoupnout do sedla s odvahou, a třeba i zatajeným dechem, cválat životem.

Kouč je šaman

Kouč je šaman. Léčitel. Léčí svého klienta. Je mostem mezi dvěma světy. Mezi světem skutečným a ne‑skutečným. Mezi světem klientovy (šedé) reality a světem jeho vizí a cílů. Na první pohled by se zdálo, že tím skutečným světem je „realita“ a tím ne‑skutečným klientova představa. Je to naopak. Svět klientovy vize je skutečný. Potenciál, který jen čeká, až ho klient začne žít. To klientova představa, že (na) něco nemá, je světem iluzí. Úkolem kouče/šamana je přivést klienta z iluze do skutečnosti. Používá k tomu rituály a magické předměty, kterým říká: Gestalt, GROW, NLP, škála a akční kroky. Ve skutečnosti, v medvědí kůži, tančí kolem ohně, bubnuje a svým zpěvem volá klientovu zbloudilou duši zpátky domů. Kouč je šaman.

Lidé dělají bláznivé věci

Chodí do práce, která je štve,
a odkládají to, co je baví.

Usmívají se na ty, co nesnáší,
a mračí se na ty, které milují.

Vstávají, když se jim chce ještě spát,
a snaží se usnout, když jejich mysl chce bdít.

Trápí se, když o nic nejde,
a opomíjejí to, co je opravdu důležité.

Souhlasí, když by raději odmítli,
a váhají, když jejich srdce křičí: „ANO!“