„Systemické konstelace“ (nebo také  „Rodinné konstelace“) pocházejí od německého terapeuta Berta Hellingera a vznikly v 80. a 90. letech minulého století. Hlavním účelem původních Rodinných konstelací bylo zlepšení/uzdravení vztahů v rodinách. Postupem času se ukázalo, že tato metoda je s úspěchem použitelná nejen v rodině, ale i v dalších systémech jako jsou například pracovní kolektivy, celé firmy, projekty nebo zdravotní symptomy.

Konstelace nám nabízejí způsob jak vidět vlastní situaci v širokém obraze zahrnujícím všechny, kdo jsou součástí našeho systému, a ukázat souvislosti, které jsou jinak skryté.

Naše rodina je první systém, do kterého vstupujeme – rodíme se. Ta tvaruje náš život výchovou, modely chování, které nám ukazují naši rodiče. Ale vliv původní rodiny jde mnohem dále. Nevyřešené konflikty, nevyjádřené či dokonce potlačené emoce, rodinní příslušníci vyloučení za to, že nebyli „ok“ – to jsou jen některé z řady možných příčin, které zůstávají neviděné a nevědomé v nás. I když se staly před sto lety našim pradědečkům a prababičkám, stále ovlivňují náš každodenní život. Cítíme se tlačeni, do něčeho, co vlastně vůbec nechceme, a cosi nám stále brání dělat a mít, o čem sníme. A my nemáme tušení PROČ.

Vztahy v naší rodině nás ovlivňují v našem samotném jádru bytí. Chceme zlepšit svůj vztah s otcem a matkou (s tátou a mámou – jak jinak to zní, že?), se sourozenci… I když se už považujeme za silné a nezávislé dospělé, stále nám v hloubi srdce naši rodiče chybí. Toto vnitřní odpojení nám brání naplno využívat svou mužskou a ženskou sílu. Také v nás často zanechává hluboký smutek, neustále přítomný pod povrchem našeho každodenního života.

Další rodina, jíž jsme součástí zahrnuje naše partnery, manžele a manželky, děti, vnoučata… Můžeme být relativně úspěšní v jiných oblastech života, ale nebudeme nikdy opravdu šťastní, dokud nám nebude dobře zde. Ať už je pro nás podoba této rodiny jakákoliv.